Poděkování pro Mensa ČR
19.12.2020
Dnes jsem si psal seznam svých zaměstnání, výpis charakterizoval bouřlivé mládí a posledních pár let konzervatismus. Mám proto náladu trochu bilancovat a již dlouho jsem si přál napsat do Mensy vzkaz. Venku je krásný zimní den, svítí sluníčko a obchody po druhé vlně Covidu byly před 4 dny znovu otevřeny, vánoční atmosféra je tu. Rád bych čtenářům sdělil, jaké může mít členství a existence Mensy důsledky, mimo jiné mnohé a ctihodné.
Když to shrnu, bez touhy po lítosti říkám, bylo to těžké dětství. Těžký rozvod rodičů a osamělost dopadla na vývoj osobnosti svou měrou. Nevím přesně, asi ve 14 letech jsem dostal první počítač. To mne ovlivnilo na celý život, ale byl na něm také nainstalovaný IQ test. Byl jsem zvědavé dítě a hned ho proklikal. Tehdy mi vyšlo nadprůměrné IQ. Bral jsem to ale jako něco nepodstatného a informace zapadla. Následovalo těžké období samoty, absence dozoru, výchovy i citu, úpadek ve studiu, alkohol, zahálka, a nakonec přes drogy taneční, i pokusy s těmi nejtvrdšími. Deprese střídající mánie a jak jsem říkal, bouřlivé dětství. Tento neharmonický vývoj osobnosti dopadl na příštích 15 let mého života
a vybral si svou daň. Vystřídal jsem mnoho druhů zaměstnání, bydlišť a míst, zažil mnoho psychotických stavů a závislostí. Kolem třicítky si teprve vše začínalo sedat. Než mi bylo 30, stalo se pár zázraků a díky štěstí osudu jsem krátce po 30. narozeninách zavadil o místní organizaci Mensy. Nedalo mi to, přemluvil jsem svou tehdejší přítelkyni a šli jsme na testy. Vzpomínka na tehdejší dětský test tam stále byla, ale nepřikládal jsem ji důležitost. Zkusili jsme to a výsledky nám byly po chvilce řečeny. Oba jsme měli nadprůměrné
a s přítelkyní dokonce s rozdílem jednoho bodu. Což se v budoucích letech stalo terčem mnoha vtípků. To, co v následujících 8 letech přišlo, bych čekal tak maximálně v americkém filmu s happy endem.
V první chvíli si to člověk neuvědomí, ale jaký dopad měl výsledek testu na mé sebevědomí a následně jaký dopad mělo mé sebevědomí na osobní i profesní život, to bych nečekal. O tom jsem Vám chtěl právě říci. V následujících letech jsem byl na psychiatrii diagnostikován přibližně poruchou někde
ve spektru mezi známou maniodepresí a neméně známou schizofrenií. Nejen díky získanému sebevědomí byla pro mne diagnóza velkou úlevou. Pustil jsem se do léčení. A úspěšná cesta léčby byla velkým darem. Po několika letech stabilizace jsem začal docházet na psychoterapii, kde jsme postupně otvírali skříňky mého nevědomí a pracovali s různými vnitřními démony. Pocit jistoty, stability
a spokojenosti rostl. Nastoupil jsem na vysokou školu a splnil si dětský sen, ve svých 37 letech jsem ke svému úžasu dokončil bakalářské studium a těším se na pokračování. Další dveře snu se nečekaně začali otevírat ihned poté. Absolvoval jsem seznámení s psychoterapeutickým výcvikem a vydávám se cestu budoucího terapeuta. Chci pomáhat lidem překonávat mimo jiné i podobnosti, které potkali mne
a které jsem i já s pomocí ostatních překonal. Tak jsem Vás chtěl pozdravit a snad potěšit jedním příběhem s dobrým koncem. Přeji jen to nejlepší do nového roku 2021.
